19

Vše se seběhlo během pár dní. Najednou seděl v autobusu a odjížděl kamsi do Itálie. Vlastně o dovolené nic nevěděl. Když mu Eva chtěla vysvětlit podrobnosti aspoň do telefonu, jelikož se odmítl zúčastnit společného „před dovolenkového“ srazu, řekl, že mu to je jedno, že má jeho plnou důvěru. Takže mu jen uraženě připomněla, aby si nezapomněl opalovací krém a ručník a rozměnit eura. Podařilo se jí prý sehnat v cestovce na poslední chvíli „vynikající zájezd za skvělou cenu“.                                                                                                                            

Skutečně mu to bylo jedno, hlavně že bude voda slaná a na dně na jeho chodidla nebudou číhat ježci. Sbalil si půl hodiny před odjezdem, do Olomouce ho k autobusu odvezla Marcela. Vzal si jen tašku přes rameno, a když uviděl na místě ostatní s kufry různých velikostí, trochu znervózněl. Pár triček, trenky, plavky, kraťasy, džíny a mikinu má na sobě, nějaká ta kosmetika, jídlo někde sežene… Nechápal, co s sebou všichni vlečou, snad si sbalili celý obývák. Nabíječku, powerbanku, mobil a sluchátka a víc ke štěstí nepotřebuje. Data má neomezená i v zahraničí.                                                                                                

Zasedací pořádek v autobuse mu vyhovoval, na dvousedadle byl sám. Markéta se posadila k Adamovi, Jindrovu bratranci, kterému bylo čerstvě osmnáct – vlastně zájezd dostal od rodičů jako dárek k narozeninám. Byl dokonce menšího vzrůstu než ona a měl typickou vizáž klubajícího se blonďatého ajťáka. Zatím to byl ovšem jen nedonošený výškrabek, šprt a vlez do prdele, malá, nepovedená Jindřichova kopie, plival na něj síru Damián. Protivil se mu ten trpaslík už od pohledu, ale rozhodl se, že se bude aspoň na oko ovládat, kvůli Jindrovi, kterého má rád. Má za to, že si Eva nemohla vybrat lepšího kluka. Jindru, jako jednoho z mála lidí uznává a má ho za dobrého přítele. Ale Adam je omyl.            

Ostatně, říkal si nevrle, Markéta velmi zapadla do jejich rodiny. K nádraží přijela autem společně s Evou a Jindrou a přivezl je jistý kudrnatý muž, nápadně se podobající Evinu příteli ale v tmavé verzi vlasů, působící navýsost korektně nejen svým oděvem, ale i výrazem. Byl o pár let starší. Damián je sledoval ostřížím zrakem. Přišel k nim, aby je pozdravil, načež mu Jindra představil tajemného kudrnáče jako svého bratra Přemu.                                                             

Jindřich a Přemysl, jejich rodiče jsou milovníci české historie, a velcí vtipálci, uškleboval se v duchu Damián, aniž by kdy přemýšlel nad svým jménem. Nicméně když se Přema loučil, políbil Markétu na rty! Od té chvíle Damián viděl rudě.                                                                                                                             

Adama vysadil na odpočívadle u zastávky jeho otec, Jindrův strýc, a dlouze svému synovi domlouval, aby se choval slušně, protože ho Jindra bude o všem informovat. Následně přijeli městskou hromadnou dopravou Tomáš a Lída, která Damiána už z dálky probodla očima. Od té chvíle se mohl jen modlit, aby už byl z té ďábelské dovolené zpátky, protože na cokoliv jiného je pozdě.          

„Proč jste mi neřekli, vzali bychom vás autem,“ promluvil na Tommyho, když se k němu dotrmáceli s kufry. Zároveň přemýšlel nad tím, jak Tommy, který poslední dobou připomíná spíš komín na nohách, vydrží mezi několikahodinovými zastávkami bez cigarety. Díval se na něj a zároveň dostal chuť zapálit si. Ale Damián už nekouří, nekoupil si krabičku od začátku července, pokud nepočítá ty, které si odepisuje v hospodě z útraty, pouze nepohrdne, když mu někdo nabídne. A za to, že mu cigaretu někdo nabízí, považuje i to, když mu na očích nechá válet krabičku. A to Tommy nedělá, protože ho zná a ví, že by rázem přišel o půlku cigaret, což ho vždy přivede k šílenství.                                            

Otevřel ústa a jeho hlava se na okamžik ztratila v dýmu. „Proč asi,“ zabručel tiše a očima hodil po svém doprovodu.                                                            

Damián našpulil bradu a chápavě pokýval hlavou. Rád by se ho už po dvousté padesáté zeptal, co proti němu má, ale stála moc blízko. Tomáš by mu stejně odpověděl jako vždy – nevím.                                                                     

Přestože seděl sám, postrádal klid, protože i přes plně obsazený patrový autobus za sebou zřetelně vnímal živý hovor. Byla to Markéta a Adam a zapáleně konverzovali o filmech, které se mu zdály tak pitomé, že nad tím mohl jen kroutit očima.                                                                                                        

Zrovna si rval do uší sluchátka, když ucítil poklepání na rameno. Otočil se na Tommyho, který seděl s Lídou přímo za ním.                                                 

„V Bibione jsem ještě nebyl, jsem zvědavý. Co ty, prý to tam znáš?“     Damián se na něj rychle obrátil s očima navrch hlavy.                              

„Bibione? Střílíš si? Řekni, že jsem se přeslechl!“                                      

„Ne, slyšel jsi správně. Ty nevíš, že jedeme do Bibione?“ Podivil se Tommy, a dost hlasitě, takže mu na to odpověděla Eva o dvě sedadla dál:         

„Nechtěl nic vědět. Tak ať se teď nediví.“                                                   

Damián vzteky poskočil a natáhl krk, aby na ni viděl. „Proboha, proč nejedeme rovnou na Mácháč, je to blíž! To má být ta vynikající nabídka z cestovky?“                                                                                                                                       

„Nehulákej tu. Nemůžu za to, že se o nic nestaráš.“                                 

„Evo,“ nadechoval se.                                                                                      

„Damiáne, konečně sklapni.“                                                                         

Damián zalapal po dechu a šokovaně upřel oči na Markétu, sedící naproti přes uličku.                                                                                                                 

„Co to do tebe vjelo?“ vydechl ochromeně.                                                               

„Nebudeš tu po Evě řvát. Takže si polib a zmlkni!“ Zopakovala.              

„Ty si polib,“ vybafl bezmyšlenkovitě, a zarazil se sám nad sebou.        

„Já to řekla první!“                                                                                            

„Začíná to pěkně,“ zubil se Tommy na Lídu a mnul si ruce. „Neopustili jsme ještě ani hranice a už jsou v líbánkách.“                                                             

„Ty jsi hrozný,“ mrkla po něm a smála se.                                                   

„Damiáne,“ oslovil ho Tommy. „Ty jsi extra magor. Nemůžu uvěřit, že jsi nevěděl, kam jedeš na dovolenou. To musím hned napsat domů.“                  

„Měl jsi nám zařídit zájezd na Havaj, když je ti to málo!“ Vzala si poslední slovo Markéta.                                                                                                           

Damián se otočil zády a proklínal celé Bibione. S dědou tam byl stokrát.                                                                                                                                          

„Je jak malý dítě,“ řekla Markéta Adamovi. Ten se na Damiána omluvně usmál. Evidentně měl v úmyslu se se všemi bez rozdílů přátelit.

„Tripa ti hlídá máma? Zůstala v Domě na louce?“ optal se Tommy Damiána, když si opět nasazoval sluchátka. Otráveně je vytáhl z uší a otočil se vzad.                                                                                                                                       

„Jo. Když tak ho prý vezme s sebou do vily, ale tvrdila mi, že se tam s ním bát nebude. Odnaučila Tripa spát v posteli, ale přes noc ho chce mít v domě, takže je jasný, jak to dopadne. Každopádně ona měla problém s hygienou v peřinách, já ne.“                                                                                                    

„Myslím, že jí to tam jen prospěje.“                                                              

„To jo. Jen doufám, že se nebude cítit natolik dobře, aby zase vysadila prášky. Teď tam na ni nemá kdo dohlížet.“                                                              

„A co bratr?“                                                                                                     

„Roman? Myslí jen na sebe. Vyhovuje mu, že je pryč z vily, může po celém bejváku v klidu cvičit na nějaké Sáře.“                                                 

Jakmile to dořekl, koutkem oka zahlédl, jak se po nich Markéta podívala. Tváří se, že ji to nezajímá, ale ve skutečnosti je poslouchala. Když si všimla, že se na ni dívá, rychle zapíchla oči do mobilu.