24

Měli sraz v devět ve městě. Romanovi nepsal, věděl, že dělá doprovod Kláře a sami dva se na ničem nedomlouvali. Vítek byl na místě dřív, takže deset minut přešlapoval u kašny, než se vynořila v pomalu zatemňující se večerní ulici šestičlenná skupinka. Klára se odtrhla od Romana a běžela napřed, aby se Vítkovi v bouřlivém přivítání zavěsila na krk. Kromě této dvojice partu doplňovala Klárčina falešná spolužačka, ta kypřejší z akce Zámečku, a dva kluci v jejím věku a Diana. Přišla sama, všichni byli od Kláry.                                                                

Vítkovi se rozzářily oči, když ji viděl opět ve vysokých černých upnutých džínách a bílém tílku do půl pasu. Přes ramena měla přehozenou lehkou bundičku a malou kabelku. Zůstal jako u vytržení, ale hned se usměrnil a odvrátil pozornost ke Kláře, která na něm visela, a právě mu s mlasknutím dávala hubana na tvář.                                                                                                               

Až mnohem později Vítkovi došlo, že v tom byl záměr. Di se nechtěla nechat nikým rozptylovat a ani se nechtěla o něj s nikým dělit. Její plán byl poznat jej, a to tak do hloubky, jak to jen půjde. Vlastně mu to nedošlo, Di se mu k tomu sama přiznala, když spolu o pár hodin později tančili v klubu Grejs omámení kokosovými drinky a přitisknutí tělo na tělo.                                                            

Ovšem to byla teprve budoucnost noci, která na ně padala svou přibývající černou tmou a intenzivním vzrušujícím napětím, které Vítkovi vibrovalo po celém těle, jakmile se jeho a její oči spolu setkaly. Velké a zelené, posazené v obličeji s dokonalými půvabnými rysy a hebkou pletí, až měl pocit, že se nachází v jedné ze svých počítačových her. Kdyby se nad celou tou situací zamyslel, muselo by mu být jasné, kam to celé směřuje. Už od chvíle, kdy mu odpoledne napsala.                                                                                                                           

Byl z Di na větvi jako z žádné jiné nikdy v životě, bušilo mu srdce a potily se mu dlaně, které radši schoval do kapes. Di je holka jeho fantazií. Když si pomyslel, že je o tři roky starší, byl rázem před ní malinký jako zahradní šneček na listu salátu. Bylo téměř absurdní, že z jejího vyzařování jaksi šestým smyslem cítil, že má u ní šanci. Věděl, že jestli ji chce, musí zapůsobit. Upoutat ji. Čímkoliv. Hlavně udržovat její pozornost. Ohromit ji. A tak když se ho Klárka pustila a on se se všemi přivítal, automaticky se postavili dozadu za ostatní, vedle sebe. Nebylo to divné, protože každý měl svoji společnost. Klárka a Roman, její kamarádka a kluci, a oni dva, jako by zbyli pro sebe.                                                    

Vědom si toho, co si usmyslel, začal hned mlet pantem jako kafemlýnek, nemělo to spád hlavu ani patu, a byl k nezastavení. Nebylo to nutné, Di mu věnovala od první chvíle stoprocentní pozornost, zatím co se parta v čele s Klárou rozhodla zašít do parku, než se to na diskotéce rozproudí.                    

Vítek noční park dobře zná, jako všichni mladí v tomhle malém městě. Je to oblíbené místo teenagerů, sám sem ještě nedávno o víkendech chodil. V přítmí stromů se dá dělat ledacos a nikdo vás nevidí, pokud nechcete. Vítek si tu zažil první a poslední sexuální zkušenost s jistou dívkou v domnění, že spolu chodí. Hned nato dostal kopačky, bylo to dřív než se den a noc dvakrát vystřídaly. Sházeli se půl roku, než ho k sobě pustila a přišel s ní o panictví na lavičce v jednom rožku u tulipánového záhonku. Pak už spolu nikdy nemluvili. Ne že by nechtěl, ale vyhýbala se mu jako čert kříži a za dva dny se vodila za ruku s jiným borcem ze školy.                                                                                              

Takže když Vítek slyšel, že hodlají tento významný večer zahájit zrovna tam, začal klesat namysli, protože má tohle místo zafixované, co se romantiky týče, s holým neúspěchem a bezedným pocitem marnosti. Vzchop se, napomenul se křečovitě. Už je to dávno a ty jsi teď jiný. Navíc Di je mnohem vyšší liga než ta puberťačka. Di to má v hlavě srovnané, vidí to v jejím chování. A má o něj upřímný zájem, protože je kvůli němu ochotná ledacos vytrpět. Například poslouchat to bezduché plácání a tvářit se přitom soustředěně.                    

Šli středem parku, a přitom hledali vhodnou a dost tmavou uličku s prázdnou lavičkou, kde by zakotvili. V čele jejich pátrací čety šla Klára zavěšená do Romana. Hned za nimi laškovala její kamarádka s kluky, ale všichni společně si notovali a hlasitě se smáli. Vítek doprovázel Di, která se u něj držela tak těsně blízko, že se sem tam dotkla její paže rukávu jeho košile, nebo se jejich prsty náhodně o sebe otřely. Park Raduška byl na první pohled prázdný, tam kde svítila lampa, nebylo ani živáčka. Ovšem když se zabrouzdalo mimo hlavní cestu, tak to byla jiná písnička. Park hýřil životem, ale skrytě, pod povrchem, jako mraveniště. V každém tmavém koutě, obzvlášť tam kde se dalo na něčem sedět, hrála hudba, ozýval se rozpustilý smích nebo živá konverzace, někdy doprovázené melodickým brnkáním na kytaru.                                                  

Konečně našli jedno klidné místo až vzadu na kraji parku. A hlavně ke dvěma volným lavičkám vedl úzký dlážděný chodníček, takže nehrozilo, že je překvapí projíždějící policejní hlídka, která pravidelně o víkendech křižuje podobné zašívárny jako je park Raduška, údolí kolem řeky, Zámeček a zákoutí pod hradbami. Jeden z kluků, jméno ani jednoho Vítek neznal, protože se nepředstavili, vytáhl z kapsy mikiny telefon a repráček a pustil taneční hudbu. Odněkud se najednou objevily tři láhve vína, Roman je otevřel a párty mohla začít.         

Vítek to vše sledoval s chladným odstupem. Už byl zase v situaci, které se chtěl vyhnout. Di si všimla pohasnutí jeho nálady a prsty obou rukou se mu hřejivě zapletla kolem levé paže. Když k ní překvapeně vzhlédl, uviděl, jak její zelené kočičí oči jiskří a se zájmem studují jeho napjatou tvář. „Jsi nervózní z toho, že ségra pije? To je v pohodě. Dohlídnu na ni. Naši jsou zvyklí, každý víkend je to jak přes kopírák.“                                                                                    

Vítek vyloudil na tváři úsměv. Tohle ho určitě neuklidnilo.                      

„Co je?“ optala se ho, když viděla, že se jeho znepokojený výraz neuvolnil. „Klára mi říkala, že jsi byl minule naštvaný. A sprdnul jsi ji, když jste se pak viděli. Normálně nejsi takový náfuka, i Roman mi to potvrdil. Proč ti to vadí?“                                                                                                                              

„Já jen… Je přece moc mladá. Nemám to rád. Vím, jak dopadají holky, který s tím začnou moc brzo. Vymkne se to rychle kontrole…“ vysoukal ze sebe.

„Víťo, je to oukej, nemusíš se o ni bát,“ zastavila ho. „Kláru si pohlídáme. Jen divočí, časem ji to přestane bavit, taky jsem byla taková. Asi máš jen špatné zkušenosti, ale to neznamená, že dopadne jako ty holky, o kterých mluvíš.“                                                                                                                                 

„Asi to přeháním,“ nechal se udolat. „Ale je to má dobrá kamarádka, mám pocit, že ji musím pohlídat, protože Roman na to kašle.“                

„Tak si prostě užívají života. A co ty? Prý jsi vyrostl v děcáku,“ vytáhla to najednou zvědavě. Škublo to s ním a překvapilo ho to. Nechtěl se o tom bavit, proč teď, proč dneska? Ale nemohl ignorovat, jak na něj soustředěně a se zájmem vzhlíží. Byla zvědavá, to je pochopitelné, ale on nemohl ustát ten její propalující pohled jen tak v klidu. Chtěl se jí dotknout, zkusit, jestli je její pleť tak hebká, jak vypadá. Jestli jsou její černé vlasy tak hedvábné, jak se lesknou a jestli chutná tak sladce jak voní. Nechce mluvit o své minulosti, o sobě vůbec. Chce mluvit o ní, chce o ní vědět všechno. Stála tak blízko a zachvěla v rychlém nedočkavém mrknutí řasami, zatím co on ještě stále mlčel, protože mu bušilo srdce a vzrušení a napětí ho ochromilo. Nemá moc zkušeností, vlastně ještě nikdy nestála tak blízko a nedotýkala se ho tak krásná holka. Nedokázal racionálně přemýšlet, soustředit se na odpověď, když v něm probíhaly všechny ty procesy naráz. Jak se ji tak díval do tváře, zároveň měl jen kousek pod úrovní očí její výstřih, na který se trochu styděl podívat, když z něj nespouštěla oči. Přesto mu tam pohled párkrát ujel a on doufal, že si toho nevšimla. Stála tak blízko, až měl dojem, že musí slyšet, jak mu bouchá srdce a zároveň mu naskočila husí kůže, když mu bříšky prstů slaboučce přejela po paži, za kterou se ho zavěšená stále držela. Když se nahnula, ucítil závan vzduchu na své tváři a táhlo ho to k jejím rtům jako magnet. Očima na nich uvízl a v mysli, kterou měl zatemnělou, se mu roztočila fantazie.                                                                   

„Jo,“ řekl ochraptěle, „ale nebyl jsem tam pořád.“                                   

„Nemáš rodiče?“                                                                                              

„Mám. Každý má rodiče,“ ucedil nepřístupně, až ho to samotného zaskočilo. Di se trochu odtáhla a on se polekal, že byl na ni protivný. Uvědomil si, po jejím ochladnutí, že musí být přístupnější, pokud ji nechce ztratit.                        

„Víš,“ řekl mírněji, „máma se nedávno vdala a žije v jiném městě, docela daleko. Občas se mi pokouší dovolat, ale já na ni dlabu. I na sourozence. Nemusím je, ani jednoho. A tátu neznám.“ Její stisk na jeho paži na vteřinu zesílil. Ve spáncích mu bušila rozbouřená krev, mozek měl moc zamlžený na to, aby diplomatičtěji vážil slova. Aby její zvědavost uspokojil jednou neurčitou větou, jak by to normálně udělal.                                                                                              

Di údivem rozšířila oči. „Proč? Copak ty se nechceš vídat se svou rodinou? Klára mi říkala, že bydlíš sám, není to škoda? Mohl bys mít mamku a bráchu, ségru, nevím, kolik máš sourozenců… Víš, doma mě někdy pěkně vytáčí, ale nemohla bych bez nich žít,“ pronikavě na něj soustředila pohled lehce přimhouřených očí a její hlas zněl vyčítavě, v tom okouzlujícím zabarvení, které mu točilo světem už minule.                                                                                            

„Zkoušeli jsme se sblížit, ale prostě to nejde. Naposled mi ségra volala, abych jí půjčil prachy. Nemáme dobrý vztah. Mámě jsem byl na obtíž, nestarala se o mě, proto sousedi zavolali na sociálku. Když jsem byl malý, pouštěla mě ven samotnýho a už mě nevyzvedla. Myslím, že doufala, že mě někdo ukradne nebo mě přejede auto.“ Pravil to v nadsázce, ačkoliv kousek jeho já věřilo, že to je pravda. Di to hluboce zasáhlo a pohoršilo, její tvář se zkřivila v pobouření.       

„Proboha, to snad ne. To by žádná máma neudělala, to kecáš!“ zvolala.             

Vítek vnímal, jak rychle ztrácí její zájem a nepomáhalo mu ani vědomí, že se ho stále ještě drží zavěšená oběma rukama za paži, kde ji evidentně moc baví cítit jeho biceps. Vítek měl ruce zabořené v kapsách, dlaně zpocené, a s polknutím přešlápl z nohy na nohu. Ještě to možná může zachránit, pokud jí to vysvětlí. Tedy, když už do toho hovna šlápl, tak nezbývá než se do něj víc zavrtat a počkat, co to udělá.                                                                                        

Bez rozmyslu rozčileně vyhrkl: „Já se na ni nezlobím. Jen ji nechci vidět. Jednou, když jsem moc dotíral, že chci být radši s tátou než s ní, mi řekla, že tátu nemám, protože jsem vznikl z nedobrovolnýho sexu. A jestli po něm tak toužím, musím si to prase najít. Já vím, že jsem byl strašně otravný děcko, ale nemusela to na mě tak vyblít, tehdy jsem ani nevěděl, o čem mluví. O pár let později mi to všechno vysvětlila v dopise k narozeninám. Upřímně si myslím, že mě nenávidí. Zkusila to napravit a vzala si mě, když mi bylo devět, ale za tři roky jsem byl zpátky v děcáku, a ještě víc rozbitej. Moc se to nepovedlo, to ne. Di, víš, tohle nikdo neví,“ podíval se na ni a chtěl zjistit, jestli to pochopila. Di na něj ale jen omráčeně zírala, ztuhlá, jako mramorová socha.                                

„Di,“ zopakoval naléhavě.                                                                               

„Jasně,“ vypravila ze sebe honem, jakmile to vstřebala. „Tuhle věc necháme za dveřmi, jo Víťo? Jako bych se na nic neptala a ty jsi mi nic neřekl. Dám pusu na zámek, slibuju a zapomeneme na to,“ vyhodnotila vstřícně a on si vydechl.                                                                                                                                  

Co to udělal? Tohle se přece holkám nevykládá na prvním rande! Ani na druhém ani na desátém.                                                                                            

„Promiň, jsem vůl. Odradil jsem tě,“ špitl přidušeně, když sám sebe za to v duchu poctivě zpranýřoval. Di se trochu na rozpacích, ale přece smířlivě usmála.                                                                                                                                    

„Asi jsem byla moc zvědavá, dobře mi tak, moje chyba,“ přitáhla se jemně stiskem za jeho paži blíž k jeho boku a zadívala se na něj pohledem, který ho na místě rozkládal.                                                                                                      

Tolik o ni stojí, ale když to půjde takhle dál, uteče od něj jako by jí hořelo za patami.                                                                                                                    

„Neuteč mi, prosím tě, a já slibuju že se polepším,“ požádal ji měkce, po tom, co mu ta myšlenka projela hlavou, a zahlédl překvapení, které prolétlo její tváří. Chvíli na oko přemítala a pak se na něj zpříma podívala s hravým úsměvem.                                                                                                                        

„Kam bych utíkala, to nemám v plánu, líbí se mi tu s tebou,“ pověděla mu a opřela si romanticky hlavu o jeho rameno. To byla další chvíle, která uvedla Vítka do rozpaků, protože Di byla vyšší než on. Sice ne o moc, ale o dost na to, aby to v jeho mysli znehodnotilo tento intimní okamžik. Nemohl uvěřit tomu, že tam s ním ztrácí čas. Rozhlédl se, nikdo si jich nevšímal. Klářina kamarádka skotačila na hudbu a kalhoty ji přitom sjížděly, společně s kluky vysoko vykopávali nohama a dusili se přitom smíchy. Klára seděla Romanovi na klíně a něco na tu bandu vykřikovala, ale bylo jisté, že jí nikdo neslyší. Sem tam něco křikla i na svou sestru a Vítka, ale ani jeden nechtěl ztrácet energii přeřváváním remixu Lady Gaga a tak ji Di vždy jen odpálkovala mávnutím ruky nebo vztyčeným prostředníčkem. Mohla tušit ty sposťárny, kterými je Klára častuje, jelikož v tomhle věku nic jiného v hlavě nemá. Pak Vítek zahlédl, jak se Roman začal s Klárkou líbat, a to dost vášnivě. Až se nakonec přesunuli o lavičku dál, načež si na něj sedla obkročmo a pak se radši otočil.                                                         

„Nechutné,“ ušklíbla se Di a otočila se k Vítkovi čelem. „Ale jedno se jí musí nechat: Moje mladší ségra má pestřejší intimní život než já.“                        

Když se na ni podíval, vyzývavě po něm hodila očima. Zasmáli se. Stáli pořád blízko, až dělilo jejich hrudníky od sebe jen na dva prsty, a tak ji chytil oběma rukama za pas a tiše přitom vydechl, protože to celé, dotek, vůně i ladnost přechodu pasu a boků, bylo nad očekávání tak krásné. Nic nenamítala, a tak se odvážil postoupit o krok dál, a přitáhl si ji k sobě. Di se zhoupla v bocích elegantním pohybem vpřed a jejich těla se spolu nečekaně střetla. Přitiskl si ji na prsa a Di s táhlým výdechem v jeho náručí povolila napětí v těle a přimkla se k němu s pažemi ovinutými kolem jeho ramen. Probudilo to v něm něco. Bylo to, jako když otevře klec a vypustí tu bestii, která doteď na to čekala. Doprčic s odstupem a slušností. V uších mu bušilo jako domorodé bubny v pralese, dostávalo ho to téměř do hypnózy, ale cítil se skvěle. Vlastně se cítil jako na euforickém tripu a ty bubny ho nesly dál na vlně bublajícího tepu až do výšin rozkošné radosti a vzrušení.                                                                                                

Myšlenky mu přitom v hlavě zběsile lítaly jako hejno vos, kterým někdo shodil hnízdo. Některé zmatené a netušíc co dělat dál, jiné nabroušené, připravené vyrazit do boje, což v tomto momentě znamenalo přitisknout ústa na její rty a líbat ji jako by to mělo být to poslední, co v životě udělá. Ale všechny do jedné do sebe narážely a on se proto rozhodl zachovat klid a udělat to, co mu velí instinkt. Jejich líce se cestou o sebe otřely, když mu přitiskla obličej na rameno. Lehce se od ní odtáhl, aby ji zkusil políbit. Udělal to poprvé jemně ale zároveň nekompromisně, ochutnal je, její rty, konečně se jich dotkl. Zvedla bradu a podívala se na něj s výzvou. Políbil ji znovu a tentokrát předal žezlo osvobozené bestii, Di se to líbilo a s malým zavýsknutím se na něj přimáčkla. To bylo pro něj jako když ve Formule 1 vyhlásí start a on sešlápne pedál až na podlahu. Šla mu vstříc při líbání a oba zapojili jazyk, když se jejich těla o sebe po celé délce otřela. Vzrušilo ho to, ale Di s tím příliš brzo přestala, odtáhla se od něj a náhle stydlivě odvrátila hlavu na stranu. Stále se jej držela, a tak zůstali nehnutě přitisknutí v objetí, přestože byl z toho jelen.                                   

Venku byla tma a na jasném červnovém nebi na ně shlížely hvězdy. Nad dvojicí svítila lampa, což romantiku moc neumocňovalo. Jak tak objímal Di stále kolem pasu, ohlédl se nahoru a pak ji pomalu a něžně odsunul mimo kužel světla za kmen stromu hned vedle. Ocitli se najednou v úplné tmě. Jak předpokládal, jako by tím hodili přes sebe černou plachtu a stali se neviditelnými. Zasmála se tomu nápadu a jednou rukou mu zajela do vlasů a druhou se mu zavěsila kolem krku. Pod jejím dotekem a pod rouškou tmy se i on cítil uvolněněji. Prohnul se v zádech, a ještě víc si ji s lehkým nadzvednutím na sebe přitiskl a zároveň se zády opřel o strom. Navázali tam, kde přestali. A odvážili se zajít ještě dál, když osvobodili své ruce svázané ostychem a nechali je prozkoumat terén na protější zahrádce. Vítek se neodvážil ruce spustit z jejího zadečku, ale Di se nebránila zajet mu rovnou do kalhot. Překvapilo ho to, až z toho ustrnul, ale dovolil by jí udělat cokoliv by si přála. Po několika minutách dlouhého líbání a mazlení, se od sebe odtrhli a vrátili se nohama na zem. Vykoukli zpoza stromu, aby zkontrolovali, co, a jestli vůbec něco, se mezitím změnilo v partě.                     

Dva kluci tančili sendvič s Klářinou kamarádkou a posílali si láhev vína, hned za jejich zády si na lavičce užívali Klára a Roman podobně romantickou chvilku jako oni dva před chvílí. Vítek je sledoval a měl pocit, že je nějak mimo. Zdálo se, že má každá skupinka svůj svět. A tak to bylo v celém parku Raduška, jako by tam byly samostatné vesmíry se svými planetami, které prožívaly vlastní příběhy. Vítek byl od všech vesmírů oddělený, protože byl snad jediný střízlivý a Di vlastně taky, jelikož si předtím dala jen tři loky bílého. Nebo se mu to jen zdá?                                                                                                                                  

„Taky máš někdy pocit, že jsi starý?“ řekla mu Di, když nalepení jeden na druhého a opření o tmavý dub, sledovali mládež.                                               

„Starý,“ hlesl tiše a zamyšleně. A pak se na ni podíval. „Je mi s tebou krásně.“                                                                                                                               

Di ho pohladila po tváři. „Nevyrazíme už do Grejs? Oni přijdou později,“ navrhla po tom, co se od něj vzdálila, ale jen natolik, aby se o něj po své otázce mohla otřít celým bokem a špičkou prsu.                                                

„Dobrý nápad,“ vyrazil ze sebe rozestřeným hlasem. „Najdou nás?“    

„Jo. Napíšu ségře, kde jsme.“                                                                         

Vykročili směrem z parku, a Di se opět pravačkou chytila jeho paže. Narovnal záda, aby byl větší. Usmáli se na sebe. Vítkem vibroval pocit jakési nevídané rozkoše. „Jak to, že je mezi vámi takový věkový rozdíl? Skoro osm let,“ optal se jí.                                                                                                                 

„No to máš tak,“ začala vyprávět. „Naši se vzali a hned měli mě. Když mi byly tři, tak se rozvedli, ale za necelé čtyři roky se dali zase dohromady a hned si udělali Kláru. Oni to tak mají, že když jsou zamilovaní, udělají si dítě,“ zasmála se. „Táta si totiž mezitím udělal bráchu s jinou partnerkou a máma byla taky těhotná ale potratila. Klára ti to neříkala?“                                               

„Ne. Jen jsem se jí ptal, jestli jste vlastní ségry a ona řekla že jo, jenže ty jsi víc po mámě a ona po tátovi.“                                                               

„Jo to sedí. Takže tak to máme u nás. Všude něco je,“ povzdechla, ale byl to spíš spokojený povzdech.                                                                                   

„Proč jsi mi napsala?“ zeptal se. Míjeli zrovna hlouček kuřáků, kteří obklopovali vchod do jedné z řady restaurací v ulici vedoucí od parku Raduška směrem do centra. Vítek vzal Di kolem pasu a přešli na protější chodník. Protože se ho musela pustit, když ji takhle ovinul, zajela mu pravou rukou přes záda směrem dolů a zabořila ji do zadní kapsy jeho džínů. Vítkem projela horká vlna a škublo to s ním, protože ho chytila za zadek a ten stisk nedával moc na vybranou, spíš to byl od Di jasný signál. Po rychlém průzkumu jí muselo být už za dubem jasné, že se tento kluk nevěnuje jen horním partiím, ale že má udržované a pevné celé tělo a bez okolků mu to teď řekla:                                    

„Překvapilo mě, jak ses změnil od doby, kdy jsem tě viděla na Zámečku. Vlastně za mnou přiběhla Klára a ukazovala mi tvoje fotky na Instagramu. Říkala mi, že na sobě dřeš, že pravidelně posiluješ, udržuješ zdravou životosprávu a prostě se zajímáš o stejné věci jako já. Říkala mi, že jsem se ti líbila a já usoudila, že toho máme moc společného na to, abych to nechal být. Byla jsem zvědavá, jestli mi nekecá. Dělá to často, prostě si ze mě vystřelí, už ani nevím co je v jejím podání pravda a co ne. Řekla jsem si, že bude nejlepší, když tě osobně poznám. Zrovna dneska jsme se chystali do města, tak jsem to zkusila. Hodila jsem kamarádku přes palubu a napsala ti.“                                       

Tak to je otevřená řeč, pomyslel si Vítek. Možná až moc. Po koncertě na Zámečku se Kláře jen jednou větou zmínil, že má krásnou sestru. Klára si ale usmyslela, že se k sobě dokonale hodí a určitě ho před Di vychválila do nebes. Nebo by zaujal Di i bez Klářiny podpory? Kdo ví. Každopádně by bez Kláry neviděla jeho fotky a příspěvek, ve kterém svou cestu za proměnou líčí. A on teď díky tomu reálně prožívá svůj sen.                                                                                        

Lehce se po ní ohlédl, ale nic na to neřekl, jen si to celé, tuhle noc, užíval. Voněla jako pudřenka. Měla oblečené velmi upnuté vysoké černé džíny a bílé tílko, které bylo dlouhé akorát kousek pod prsa. Byla velmi štíhlá, ale nikoliv nehezky hubená, tělo měla pevné a rovné, takže zhodnotil, že se jistě sama věnuje cvičení nebo sportu. Mají hodně společného, jak sama řekla. Hlubší výstřih tílka upozorňoval na pevná ňadra, jako minule. Vítek si dal zpočátku pozor, aby se jeho ruka vyhnula odhalenému pasu a držel ji v oblasti džínů na boku, protože i když z něj nervozita už dávno opadla, stále se bál, že se mu budou potit ruce, obzvlášť dokud mu nehty stále mačká levou půlku. Když se ale ponořil do řeči, zapomněl na všechno a ruka mu samovolně sjela výš na její kůži. Konverzace se rozproudila, bavili se a nešetřili dvojsmyslnými narážkami. Přitáhl si ji k sobě, až ho zalechtaly a vlezly do nosu její černé vlasy, když otočila hlavou. Kýchl a Di se zasmála a přehodila si hřívu dopředu přes druhé rameno. Měla vlasy rozpuštěné a kolem obličeje jí dělaly sexy vlnu, jinak byly vyžehlené a lesklé jako hedvábí, dlouhé až pod lopatky. Když si je dala za ucho, odhalily se výrazné blyštivé peckové náušnice a malinké tetování za uchem, které jen letmo zaregistroval. V příštím okamžiku, když se ho pustila, aby si vlasy urovnala z obličeje, se zapletli jeden druhému do cesty a on jí šlápl na nohu.    

„Promiň,“ vyjekl zděšeně, „nechtěl jsem, nebolelo to?“                          

„Ne. To je dobrý, to já se motám,“ mávla nad tím rukou, ale prozradil ji na tváři křečovitý výraz.                                                                                               

Podíval se na její páskové sandály na nízké podrážce. „Opravdu?“        

„Bolelo to jak kurva,“ ušklíbla se.                                                                  

„Promiň, promiň…,“ vrhl se na ni, sevřel ji v náručí a zasypával ji polibky na čelo. „Koupím ti jako omluvu super drink. Míchají tam Dračí dech, znáš to? Ta verze pro holky je s kokosovým rumem něco jako Piňakoláda, je to výborný.“                                                                                                                                     

Přikývla a hodila si malou kabelku přes hlavu na druhé rameno, aby nezavazela až půjdou vedle sebe.                                                                                    

„Nejsi modelka?“ optal se, když se chytli za ruce. Byli už v centru na náměstí a zamířili na diskotéku Grejs, odkud už slyšitelně duněla hudba.  

„Ty jsi milý. Jak tě to napadlo?“ usmála se.                                                 

„Jak? Ty se ptáš? Vypadáš jako modelka, všechny holky strčíš do kapsy,“ zvolal.                                                                                                                            

„Máš pravdu, dělala jsem modeling, když mi bylo šestnáct. Ve dvaceti jsem s tím sekla, v naší agentuře byla velká konkurence mladších holek a já se rozhodla, že to už dělat nechci. Šla jsem pracovat.“                                                        

„A kde děláš?“ zajímal se.                                                                               

„Dělám teď asistentku ředitele v Montereru. Znáš tu firmu?“                

„Znám,“ pravil Vítek překvapeně. „Je to tam velký a docela luxusní, aspoň ta budova zvenku. Čím se zabývají?“                                                                    

„Akciemi a investicemi. Momentálně pomáhají rozjíždět automobilový trh tady v Česku, jedná se o závodní vozy. Ale nebudu zacházet do podrobností, nebavilo by tě to. A já teď nechci mluvit o práci,“ usmála se na něj.                     

„Závodní vozy mě zajímají.“                                                                            

„Ale já o nich nic nevím. Dělám papíry, zvedám telefony, pracuju u počítače, vyplňuji tabulky a analýzy, domlouvám schůzky, už tě nudím…?“            

Vítek se zasmál. „Máš pravdu. Radši si zatančíme,“ popadl ji za zadeček a popohnal vpřed do vchodu, odkud burácela hudba. Koupil dvě vstupenky a před vstupem se musel legitimovat, což naštvaně udělal. Di se smála jeho nasupenému výrazu a pak konstatovala, že s takovou se přes ty gorily její sestra a kamarádi dovnitř nedostanou.                                                                                           

Na baru to roztočili. Vítek objednával drinky, dokud necítil že zmizel poslední zbyteček čehokoliv, co by jej drželo zpět. Pak naprosto otupělý popadl Di a nezávisle na hudbě spolu dvě hodiny tančili ploužáky tělo na tělo. Di mu nechávala prostor dělat první kroky, to se ovšem později změnilo. Prohlíželi se vzájemně dlouhými pohledy a zkoumali jeden druhého hravými doteky. Na ostatní dočista zapomněli. Sen o neskutečné holce z fantaskní videohry se stal skutečným, a to se vším na co jen pomyslel. Vítek byl v extázi. Ve čtyři ráno, ruku v ruce, si ji odváděl k sobě domů.