8

 Konečně nedělní ráno, má za sebou nekonečnou noc. Ležel na boku čelem ke zdi, ruce složené pod polštářem, a dlouze zíral na bílou plochu před sebou. Nad ním se vyjímala Wonder Women v bojovém postoji, chystala se zachránit svět. Už to bylo lepší, alkohol mu kompletně vyprchal z těla a vzal s sebou démona depresi, ale přesto si pod ní připadal malý a bezcenný. Dokonce dostal hlad a chuť udělat si zatraceně silnou kávu.                                                                           

Vyhrabal se z postele, přehodil si tričko a navlékl bundu, a v teplákách, ve kterých spí, chodí ven a vlastně je teď když nechodí do práce ze sebe nesundává, zaběhl vedle do ulice k Zelenáčovi pro balení párků a čtyři rohlíky.      

Cestou tam zahlédl černého středně velkého psa a zatrnulo v něm. Když se tam podíval znova, pes zmizel za roh, viděl jen jeho ocas. Před Zelenáčem byl uvázaný další černý pes s dlouhou srstí, Vítek se poškrábal na hlavě a mysl mu připomněla, že se mu dnes o tom černém psovi vlastně zase zdálo.    

Cestou domů se radši nerozhlížel, ovšem v baráku z výtahu vystoupila dívka s černým psem na vodítku. Nikdy ji tu předtím nepotkal. Už poněkud rozhozený se vrátil do bytu a s vytřeštěnýma očima vyhlédl v kuchyni z okna. Dívka psa venčila na trávníku vedle parčíku a pak zamířila na autobusovou zastávku. Návštěva. Tak proto ji nezná. Ale i tak… Kolik černých psů dnes ještě uvidí? Žertíky. To je tak blbý, jak kdyby to vymyslel sám Ondra!                                

Vítek se zasmál. Pranky, to je jedna z mála věcí, které mu šly líp než Ondrovi. Měl lepší a originálnější nápady, Ondra většinou vymyslel takový stupidnosti, že se na ně předem přišlo.                                                                         

Hodil párky do hrnce s vodou a dal vařit. Tentokrát byl už naprosto střízlivý, a tak se mu náhle do hlavy vkradla myšlenka úplně jiného druhu. O černém psovi se mu zdá třetí noc za sebou a v tom prvním snu mu ho dokonce přivedl sám Ondra. V dalším snu už byl Vítkův a hráli si spolu. Vítek si i teď zřetelně pamatuje, jak se byl šťastný. Ty další sny byly buď pod parou nebo v kocovině a nevybavuje si téměř nic. Jen že tam ten pes byl. Snář nemá a mobil si od pátku nedal nabít. Prostě se na něj vykašlal, protože neměl na nikoho a na nic náladu. Rozhlédl se po pokoji a v hlavě se mu zrodila neotřelá myšlenka. Najednou to viděl před očima a v hrudi mu něco ožilo.                                    

Jaké by to bylo, kdyby měl psa? Vždycky si ho strašně moc přál, ale měl strach, že se o něj nebude umět postarat, jak mu říkali ostatní. U mámy měli kocoura, ale toho přejelo auto. Od té doby ho straší představa, že by svého potenciálního psa mohl vidět ležet vedle silnice, jako jejich kocoura.                   

Dovolil si popustit uzdu fantazie a začal si představovat, jaké by to bylo, kdyby si ho pořídil. Jen malého, jako v tom snu. Ale ne zase moc malého, aby s ním mohl jezdit na kole a na túry, jak to dělali s Ondrou. Na kole by ho mohl v něčem vozit, to by se dalo vyřešit, vidí to často. Nebo nějakého velkého? Aby mu hlídal byt a vedle kola by běžel. Ne, velkého nechce, rozpustil tu představu, v tom snu nebyl větší než po kolena.                                                                       

A čím déle nad tím přemýšlel, tím větší nadšení se v něm rostlo. Párky se už v hrnci vařily, vytáhl je popraskané a dal na talíř. Sedl si za stůl a myšlenkami jinde se do nich zakusoval a žvýkal je s rohlíkem. Na stole ležel jeho notebook, a tak ho otevřel.                                                                                                        

Nejdřív nevěděl, co hledá, a tak si jen na internetu prohlížel fotky psů různých plemen, barev a velikostí. Žádný se nepodobal tomu ze snu. Když byl ten pes černý, neměl tak hladkou krátkou srst a když ano, tak neměl tak velké stojaté uši. Pes ze snu se nedal přirovnat k žádnému z fotek na internetu. Nejvíce se podobal černé ušaté lišce, usoudil Vítek, protože netušil, k čemu jinému by se to dalo přirovnat. Určitě neexistuje, Ondřeji, cos mi to přivedl? Hloubal a na tváři mu hrál úsměv.                                                                                                             

Napsal do vyhledávače základní rysy podivného snového psa a rázem mu vyjely podobnější obrázky. Vítkovi to zvýšilo tep, už byl o něco blíže cíli. Párky dojedl, a tak žvýkal rohlík namočený do hořčice, brejlil do obrazovky a nevnímal svět okolo. Někdo zazvonil u dveří, ale on se nechtěl zdržovat s návštěvami a vysvětlovat proč teď nemá čas. Bude to Nika nebo kluci ze sídliště, pak jim zavolá. Otrava dal po pěti zazvoněních pokoj.                                         

V inzerátech byla štěňata strašně drahá, on navíc absolutně netuší, jakou rasu by chtěl. Je mu to jedno. Jen musí být černý s lesklou srstí a těma stojatýma ušima. Tak nějak mu nezáleželo na tom, jestli by to mělo být štěně, nebo dospělý pes, kříženec nebo čistokrevný. Jen nechtěl starého nebo nemocného. Dva odchody nejmilovanějších za sebou, to by nepřežil. Myslí to naprosto vážně.                                                                                                                                              

Ustoupil od čistokrevných psů a zadal do vyhledávače: smeták, směska, vořech… Vyjely mu odkazy na inzeráty „dám do dobrých rukou“ a psí útulky. Příští tři hodiny si prohlížel různé fotky, weby a odkazy, pročítal diskuse a články, jak se starat o psa.                                                                                   

Nějakou záhadou, když už na obrazovku únavou sotva mžoural, se ocitl na stránkách jejich městského útulku. Klikl na fotogalerii psů k adopci. Ne, kočky nechce, kdykoliv nějakou vidí, má před očima Mikeše, jak leží rozmáznutý u krajnice. Ty zatracený auta, zaskřípal zuby, vražedný monstra. Nikdy si neudělá řidičák, aby se zařadil mezi ty vrahouny!                                                        

Takže rozklikl nabídku psů. Promnul si dlaněmi obličej, už ho pálily oči, a napil se limonády. Bolela ho hlava, proto projel rychle galerii a usoudil, že mají docela výběr. Nejlepší bude jít se tam osobně podívat, to by bylo, aby si nějakého neodnesl domů. Vyhledal v záložce na pravém rohu otvírací dobu a zajásal, za dvě hodiny otvírají. Mají otevřeno i v neděli. Dal mobil na nabíječku a běžel se obléct a nachystat.