Regrese

Bylo jí třicet tři let, a právě se rozešli s přítelem. Kolikátý vztah už takhle skončil, protože se neshodli na budoucnosti? Nekonečně dlouhá řada. On chtěl dítě, ona ne. Nikdy se tím od začátku netajila, dávala to na srozuměnou hned po seznámení. Přesto bylo toto téma dřív nebo později kamenem úrazu.                                                                                                                                   

Není to úplně dávno, možná rok dva, kdy se rozhodla, že děti nechce. Nevěděla proč, ale nemůže v sobě překonat ten odpor k těhotenství, porodu a následně k novorozeněti. Je to silnější než cokoliv jiného. Proč? Co to je? Kladla si tyto otázky. A proč potkává stále dokola muže, kteří na ni tlačí že dítě chtějí? Vždyť je jich tolik, kteří mít děti nechtějí nebo nemůžou, tak proč naráží znova a znova na stejné téma? Jako by se ji tím snažilo něco říct, jako by to byl začarovaný kruh.                                                                             

Jednou jí došlo, že to je nedořešená věc v jejím životě, která zřejmě přesahuje rámec rozumu a logiky, a dokud nenajde příčinu, situace se nezmění. Měla toho dost, chtěla znát pravdu. Chtěla tomu přijít na kloub. Rozhodla se. Jednoho dne se sama v sobě rozhodla, že to odhalí. A duše souhlasila. Uznala, že je připravena. A tak se té ženě přihodila jednou neočekávaná věc. Šokující, možná, ale nikoliv nelogická.                                                                          

Občas si v relaxaci zameditovala, většinou to přišlo samo a v těchto chvílích klidu se dotýkala své duše, která si ji zavolala. To pak viděla obrazy, cítila vůně a… dostávala odpovědi.                                                                    

Jednoho večera si napustila vanu a chtěla si číst, ovšem k tomu nedošlo. Duše řekla a dost, teď je ten pravý čas, jsi připravená vidět. Spontánně žena zavřela oči v hluboké náhlé unaveně a v tu chvíli ji duše vtáhla do jiného světa. Dekády generací zpět.                                                                      

Ocitla se na venkově. Byl slunečný horký letní den. Mladá dívka – sotva žena měla na sobě obvyklé venkovské šaty asi z 19. století a zástěru. Pracovala na statku u hospodáře jako služka. Zamilovala se, měla románek s vojákem z habsburské armády. Jejich regiment ale táhl dál krajem a ona zjistila, že je těhotná, zatím co on už je dávno pryč. Asi ji miloval, ale k čemu to bylo, nemohli spolu být. Měla obrovský strach, zůstala úplně sama a věděla, že jako služka skončila, nenechají ji v hospodářství. Svobodné ženy s dítětem to v té době měly těžké, tušila, že skončí na ulici, jako chudina. Tajila to do poslední chvíle, zároveň se jí zhroutil svět, to dítě pro ni znamenalo její konec. A tak se podle toho rozhodla. Když už to dál nemohla skrývat, udělala to, co se domnívala se svým intelektem chudé nevzdělané dívky, že je jediné východisko. Byla asi v šestém měsíci, když ve stodole, kde bylo uskladněno seno pro dobytek, vzala nůž a probodla si břicho. Udělala to v zoufalství a nepřemýšlela, co bude s ní, jen chtěla, aby to skončilo. Vypotácela se pak ze stodoly ven na srpnovým sluncem prozářený svět. Tam vykrvácela, v hlavě si držela vzpomínku na vojáka a na to, jak byli spolu rádi, aby nebyla poslední minuty tak sama.                                                                          

Z meditace se vykopla vědomím zpět do reality, musela si dát chvíli na to, aby si uvědomila realitu, současnost a to, co se právě stalo. Pochopila. Duše jí dala nahlédnout zpět, k příčině jejího bloku, který ji dnes ovlivňuje. Teď už ví, o co jde.                                                                                                   

A rozhodla se s tím nic nedělat. Její názor a postoj na věc toto odhalení nezměnilo. Ale s hlubokým respektem chová úctu k odvaze oné dívky, která byla zahnána okolnostmi k extrémnímu rozhodnutí. Střípek té nešťastné vražedkyně má v sobě. Nyní ale ví, že až a pokud to bude chtít změnit, co má dělat a co v sobě vyléčit. Tento svět je plný zázraků a nic není trvalé.